4. Výcvik v Malešovicích

Opět to padlo na neděli, ale nám to nevadí :o) a zase jsme jely s paničkou samy, protože tentokrát musel páneček pracovat se svým tatínkem na zahradě a na domečku od něj potřeboval pomoct s trámy.

Po cestě jsme potkali Zdeňka s Bugsym, tak jsme přijížděli na parkoviště skoro společně i s Petrem a Bellis. A potom dorazil zbytek. Evča nám oznámila, že dnes s námi půjde i berňásek, tak jsme je netrpělivě očekávali, dali si na čas, jen co je pravda. No dojelo auto, z něj vyskočil chlap a pes pořád nikde. Nechápala jsem, ale potom vyskočil z kufru a byl obrovský, chtěl se na nás všechny vrhnout a vítat, ale bylo mu zakázno a to my bychom ho taky rádi přivítali. Já navíc musela v klidu sedět u paničky, tentokráte ji bolela hlava, protože si ve středu s pánečkem zablokovala na motorce krk, tak ji bolel a byla na mne protivná a zlá. Mám už pocit, že vždycky když jedeme na výcvik, tak si něco udělá, aby mne pak mohla komandovat.

Šli jsme jako vždy ke hřišti a berňásek šel za chvíli líp u nohy jak já, což paničku děsně vytáčelo. Navíc když nás potom pustili navolno ať se vylítáme, tak se na mne berňásek řítil a pronásledoval mne celý výcvik, ještěže jsem mu mohla utéct do vody, tam vlezl jen jednou napoprvé když se nechal strhnout naším štěněčím davem letícím do vody a podruhé když se s ním šel páneček projít, mezitím co jsme my trénovali aport kačenky z vody a on mu vletěl do říčky, následně do pole, kde se vyvále a z nádherného pejska byla velká hliněná koule :o))) Se mnou se šla panička taky kousek projít, abych nevyváděla mezitím co ostatní běhali pro kačenku a pak jsem konečně přišla na řadu já. Holky se zase zakecaly, tak jsem jim jednou úspěšně utekla, ale pak si mne víc hlídali. No a pak jsme se šli projít, protože jsme čekali až rozmrzne bažant a ten berňásek mi nechtěl dát pokoj, pořád to na mne zkoušel a panička z toho byla trochu nervózní aby mi neublížil. Zkusili jsme si tentokrát i dumíka v mezičase a když konečně přišla řada na bažantíky, tak jsem šla tentokrát první. Hledání mi chvilku trvalo, i když Eva říká že nos mám vynikající, když mě dlouho hledat nebaví, když ani nevím co, ale když jsem ho konečně našla, nechtěla jsem ho donést a jen jsem koukala na paničku, když najdu někde zajíce, tak ho taky nechce přinést, tak jsem nechápala proč bažanta chce. Ale když pořád volala ať přinesu, tak jsem teda šla, ale ony začly najednou odcházet, vůbec jsem nechápala, tak jsem letěla za nima a chtěla to paničce dát a ona zas najednou nechtěla, se v ní fakt nevyznám, ale obě se řehtaly jak pominutý.

To už mi ale bylo pěkný vedro a ještě jsem se musela jít projít, abych nerušila další co hledali bažantíka. Jo a tentokrát byla už Eva i spokojená s naším přivoláním, já teda furt chodím poslední, ale panička si vzala do hlavy, že mne to naučí dokonale, to sem zvědavá :o)) Procházkou jsme šli jako poprvé s myslivcem ale u první zatáčky to uvařený berňásek vzdal, ještě když jsme pak došli k autu tak jsme přemýšleli jak dlouho tam asi ve stínu seděli, než se berňásek rozhodl jít zpět. Zato my na poli ve větru a sluníčku si to mezitím užívali, Frenciska s Bolčou tam honily zajíce a pánečci si všichni povídali a bylo nám hrozně fajn. U silnice už jsme šli na vodítka, ale stejně jsme byli utahaní a u aut doslova padli. Mne panička hned dala do boxu a ještě kecala s ostatníma. Smáli se jejímu couvání, dělala si z toho srandu, ale když konečně sedla do auta, tak jí jen Zdenek připomněl, že má stále otevřený kufr :o))) no ona se umí fakt skvěle ztrapnit ;o)) takže jsme pak couvali, všichni čučeli, smáli se a jeli jsme za pánečkem na domeček, kde zrovna vytahovali s taťulinem cihle nahoru. Panička se poprvé pořádně prošla po vršku a unavené jsme jely domů, kde jsme obě padly do svých pelíšků a spaly a spaly..