Advent a II. výcvikové setkání

Tak už máme za sebou skoro půl adventu říkala panička, která se už před týdnem pustila do pečení, pouští si koledy a pořád zpívá a já jí děsně ráda poslouchám. Nevím k čemu to všechno je, ale každopádně to doma krásně voní, sem tam něco paničce upadne od linky, tak jí to hned spolehlivě uklízím, akorát včera to s tou vůní přehnala, zapálila opium nebo co to a to jsem teda nemohla cítit a raději jsem ležela s pánečkem v pokojíčku.

V sobotu 6. srpna jsme ráno byly s paničkou na bezva procházce a to jsem ještě netušila co mne čeká. Najednou začali balit batoh, naložili mne a jelo se. Už jsem velká tak krásně koukám z boxu ven, pánečkům se to moc nelíbí, abych prý nevypadla a že mne snad začnou zavírat i vršek nebo co, ale zase se jim to děsně líbí, takže jim vůbec nerozumím. V Brně se otevřel kufr a strčili mi do kufru Bolinku - huráááááá, měly jsme takovou radost, že se vidíme, že jsme poskakovali i s boudičkou a pánečci jenom doufali, že se nepřevrhneme. A až když jsme v kopci v Řečkovicích uviděly zbytek party bylo nám to jasné - zase jsme na výcviku. Musela jsem Evu hnedka poskákat samou radostí, ale nečekala jsem, že mne za to tak strhne k zemi, budu si na ni muset dávat bacha a vůbec na všechny, protože dostali za úkol, takhle se mnou smýknout všichni, pokud bych na ně vyskočila. Celý víkend probíhal v pohodě, dokud Eva nevytáhla dummíka, to jsem se už nemohla udržet aby mi aportovali, ale pořád jsem musela na něco čekat, kňučela a nebylo mi to nic platné. Jinak jsem ale pánečky mile překvapila, protože mi to všechno pěkně šlo. Také jsem si i zkoušela jaké je to na výstavním vodítku, to teda nemám páru co to mají se mnou v plánu, ale jsou z toho tak natěšení, že se budu snažit, abych jim to nekazila. To už jsem zpátky vůbec nemohla, ale pořád jsme se sourozenci pošťuchovali, takže na odpočinek nebyl čas, tentokrát s námi byl i Bugsy - takže konečně nějaký chlap, který je teda parádně vycvičený, budu asi fakt muset zabrat a dělat pánečkům radost, aby na mne mohli být i pyšní. Celou dobu se mnou chodila a velela mi panička a páneček jí do toho kecal, že ji neposlouchám a to vůbec nebyla pravda. Pánečci šli potom ještě na čajík a já s Bollinkou, Bellis a Bugsym běhala po zahradě. Už jsem byla teda totálně vyřízená, ale přece se nenechám zahambit. Pánečci pak pro mne dostali od Evy kostičky a botičku z buvolí kůže a jeli jsme konečně domů. No ale ujeli jsme jen kousek a zase vystupovat. Bollinka najednou začala odcházet, ale já to nestíhala, protože to už se mne jal očuchávat Chandlerek jednou tak velký jako já. Šli jsme spolu potom na procházku, ale už jsem byla tak unavená, že jsem se nemohla dočkat až mne dají zase do auta a pojedu se domů vyspat.