Dovolená u Bollinky a naše 2. výstava tentokráte v Praze

Přípravy

Tak měl páneček zase jednou skvělý nápad a když jsme se ve středu s paničkou vracely z procházky, tak on zrovna pucoval auti - prej na dalekou cestu - a hodil mi balónek, když mne panička držela na vodítku. Rozběhla se se mnou a nadávala, že se zmrzačí, ale páneček hodil znovu, tentokráte dál, takže jsem se rychleji rozběhla a najednou koukám, že panička leží na zemi, já metu s vodítkem i balónkem za ní a ona pláče a nadává, celá potlučená a to chtěla balit. Moc se na pánečka zlobila a nakonec nebalila, tak jsem nevěděla co se teda bude dít.

Černuc

Ve čtvrtek šli ještě oba do práce, ale brzy přijeli a rychle dobalovali, mě naložili do auta a jelo se. Já nevěděla kam, ale byla jsem ráda, že jsem s nimi a že se konečně po cestě vyspím, protože s Matyáškem a rodinkou toho doma moc nenaspím, když je musím pořád hlídat. Pořád nás doháněl déšť, ale pánečci byli spokojení a hlavně já jsem čučela, když jsme zastavili a za brankou jsem uviděla Bolču a další fenky. Hned jsme řádili a všichni pánečci se smáli. Když šli na zahradu, tak jsem se samozřejmě protáhla s nimi - ostatní holky ale zůstaly na dvoře - a opékali se špekáčky, jenže se pak přihnala bouřka a všichni se utíkali schovat domů. Povídali si do noci, my s Bolčou blbli, Sendy (vlčice) musela zůstat venku a Lucka (krysařík) na nás jen zpovzdálí koukala. Málem jsme jim převrátili domeček vzhůru nohama, tak nás pak museli rozdělit a poté se šlo spát. Já spala s pánečkama ve velikánském pokoji (Markétčiným), což bylo super, ale stejně bych nejraději byla s Bolčou. Navíc do pokoje se v poslední etapě šlo otevřeným schodištěm a po tom já dosti nerada. Nakonec jsem ale spala jak dudek, panička mne objevila v noci na gauči, ale nic neříkala (ona mi hodně dovoluje), ale když jsem se k ránu snažila vplížit z gaučce mezi pánečky, tak to mi teda neprošlo.

Celý den byl úžasný, lítala jsem s holkama, udělalo se i krásně, tak jsme po vynikajícím obídku - teda vynikající byl pro pánečky, já měla jen ráno granulky - šli s pánečkama, Maruškou a fenkama na prochajdu, kde jsme s Bolčou trénovali - jak to Maruška pojmenovala - double apport, by Eva koukala jak jsme byli šikovné :o) Paničku ještě pořád pobolívala noha, kterou si narazila přitom pádu a páneček si do ní pořád rýpal, že prostě neumí běhat a padat, že ani není možné se takhle zedřít a narazit. Ale my zatím s Bolčou lítali ve vysoké trávě a hledaly aportíka. Jo a taky jsme předtím ještě byly u rybníka a aportovaly kačenu, ale obě jsme do toho tak chtivé, že jedna nám byla opravdu málo :o))) no to pánečci podcenili, když si říkali, že mne ji brát nebudou, že bude stačit Bolčina, jak si tohle mohli vůbec myslet!!??

Po kafíčku a muffinkách od Markétky jsme se šli k večeru zase projít, tentokrát jen já s pánečkama a Maruška s Bolčou. Šli jsme do dědiny a pánečci byli okouzlení jak jsou všude koníci a já byla mrzutá, že mne páneček pořád drezůroval s chůzí u nohy, ale jinak to byla krásná procházka. My byli naprosto vyčerpané už odpoledne a pánečci nás museli oddělovat, prej jsem já potvůrka a nedám Bolči pokoj, ale tak když se vídáme tak málo, tak si ji musím užít ne? Doma si pak udělali langoše, mě teda konečně taky dali večeři a panička trošku posmutněla, že náš pobyt končí. Ale určitě tu nejsme naposled, přece nás nemůžou s Bolinkou rozdělit!!!! Budeme za nimi jezdit a oni k nám taky až pánečci spraví dům, takže by si mohli trošku pohnout. Před spaním nás ještě Maruška s Bolčou vykoupala, abychom byly prej na zítřek krásné a šlo se spát dříve než včera.

Výstava v Praze

V sobotu ráno jsme brzy vstávali, vykukovalo sluníčko a pánečci zase balili. Ach jo, co nás to zas čeká, já domů nechci! I panička byla nějaká smutná, když viděla jak Maruška zavírá bránu (moc se paničce u nich líbilo), ale už jsme jeli do Prahy.

Na výstaviště jsme pěkně trefili a když jsme vystoupili, tak už všude chodilo plno lidí a psů. Nás s Bolčou dali na vodítka a už jsme šli. Panička zase kulhala (ta ženská fakt pořád něco má), tak jsme jí chvilku utekli, ale dohonila nás a všichni jsme byli v příjemném napětí jak to dneska dopadne. Mě teda zavřeli u kruhu do boxu, jako vždycky, ale aspoň jsem mohla odpočívat. Přece jenom to honění se s Bolinkou bylo dosti náročné ;o)). Panička byla extra nervózní, protože se rozhodla, že dnes mne povede ona a i když jsme si zkoušely běh v kruhu, tak na nás obou mohl páneček oči nechat jak nám to prý sluší. I stát se mi dařilo, ač mne to teda vůbec nebaví.

No a přišla 9h a jelikož nedorazilo baby, šly jsem hned na řadu my, Maruška nikde, tak pro ni honem letěli a už jsme nastupovali. Panička se dmula pýchou, já pěkně stála - když ona měla tak skvělé granulky - jenže jsme byli poslední a to mne už pak moc nebavilo, měla jsem hlad, všichni se předváděli a já bych paničce nejraděj zblajzla celou ruku. Takže když jsme konečně přišly na řadu, byla jsem už unavená, navíc paničce poslintala kalhoty a to na mne pořád mlaskala ta paní co na mne koukala a vydávala pořád nějaké zvuky, no hrozně mne rozptylovala, ale pořád se culila a když se mi chtěla podívat na zuby, tak to už jsem se fakt rozčílila. Panička se ale zlobila, jenže mi nemohla moc říct, protože viděla, že už jsem roztěkaná a nebaví mne to. No pak jsme si měli stoupnout před stůl, ale to už jsem to asi začínala kazit a vůbec když jsme pak stáli všichni nastoupení v řadě a paní si nás prohlížela, tak za mnou pořád vykřikovalo nějaké dítko a natahovali se ke mne psi, takže to už jsem nestála pěkně vůbec. No taky si paní vybrala první 4 a nás poslali jen s posudkem pryč. Panička měla slzy v očích ale držela se. Páneček nás pochválil, že jsme i tak byly skvělé a holt z 5ti psů někdo poslední být musel. Pro paničku to ale nebyla útěcha, měla radost, že alespoň Bollinka obhájila druhé místo, ale v tu chvíli se ani nedokázala s nimi radovat. Asi se budu muset příště víc snažit, ale ona už se mnou nechce nikam jít. S pánečkem se ještě chtěli jít podívat na československé vlčáky (prý taky paniččino oblíbené plemeno), ale zrovna od tam došla Martinka s Rudíkem, že už skončili, tak se s pánečkem rozhodli, že pojedeme domů. Panička byla bez nálady, unavená a čekala nás daleká cesta, tak jsme se rozloučili s Košťálovými, za všechno poděkovali a šli k autu. Po cestě mi panička pro svoji radost (a moji pochopitelně následně taky) koupila v akci zase psí pivečka jako v Brně a to jí náladu trošku zvedlo. Já už měla ale i děsnou žízeň, jenže páneček pořád pádil, panička koukala ještě po stánkách a přemýšlela čím si udělat radost, takže ani nestihla pánečkovi říct ať mi dá vodu. V autě měli jen Magnésii - jééé, ta byla výborná, pila jsem ji s velkou chutí a pánečci se smáli, že mám ráda prostě balenou, tomuhle vtipu já ale nerozumím. Hlavně, že se panička zase smála. Ona měla velikou radost jaký mám krásný posudek, ale doufala alespoň v nějaké umístění a bylo jí to líto kvůli pánečkovi, který schválně chtěl abych se šla ukázat ještě v dorostu, že mám určitě navíc, než jak mne hodnotili v Brně. Jooo posudek byl xnásobně krásnější, akorát zas bez místa.

Po cestě domů se panička zase rozplakala lítostí, tak ji vzal páneček k mekáčovi na baštu, po té se panička většinou uklidní :o))) a mě dali granulky, sem fakt už měla děsný hlad. Panička mi tam i natočila vodu do misky, ale to já přece takový hnus nebudu pít!? Po minerálce takové blafy, jsem se pěkně napapala a vodu jsem jim nechala, dala jsem si teda aspoň pár kapek, protože o mne panička měla strach ať mne v tom horku prej neklepne a navíc granulky nasucho - to už šílela, tak jsem si párkrát lokla, ale než jsem nabaštili, tak jsem to stejně měla ztrávené a jelo se domů..