DUOCACIB BRNO - aneb MOJE PRVNÍ VÝSTAVA

Všechno začalo už v pátek 6.2.09 kdy panička ráno jako obvykle odjela do práce a i když dojela navečer později, tak mi to nevadilo, protože jsem ji odpustila v momentě kdy jsem ji uviděla ve dveřích a hlavně potom spatřila Bolču, kterou mi s její paničkou Maruškou a Markétkou přivezla s pánečkem. Prý, že jdeme ráno na výstavu.

Řádily jsme s Bolčou až do noci, než šli pánečci spát a předtím nás rozdělily abychom si prý už odpočinuly a páneček nás obě vykoupal. Zastřihli nám zase ocásky a šlo se do hajan. Obě jsme chvíli kňučely, protože jsme chtěly být spolu, ale když panička zhasla, zjistila jsem, že je vedle ní ještě spousta místa (spali jsme na posteli pánečkova bráchy), tak jsem si lehla vedle ní a ani nedutala. Panička byla taky spokojená a vůbec nehubovala, že prý abychom se pořádně všichni vyspali :o))

Ráno se mi teda moc z pelíšku nechtělo a to jinak vstávám ještě s paničkou o něco dříve, ale pak mne ještě naštvali, když šli pryč a nechali mne v pokojíčku samotnou než se všichni nasnídali. Mě ani Bolince nedali najíst, vůbec nechápu proč a pak se alespoň páneček slitoval a vzal mne ven vyvenčit. Pak se rychle sbalili, dali nás do auta - zase odděleně, prý abychom se navzájem neumorousaly a jelo se. Naštěstí né dlouho a už jsme zase vystupovali a šli na jakési výstaviště. Já už to nemohla vydržet tak jsem udělala hromádku na silnici, panička jen obracela oči v sloup, ale když Bolča udělala opodál na chodníku to samé, tak už se všichni smáli, že to snad není možné. Mě to teda k smíchu vůbec nebylo.

Kolem nás bylo všude plno fenek a pejsků a já se nemohla s nikým vítat. Bylo to náročné. Pořád jenom k noze, v pavilonu mne pak zavřeli do domečku, tak jsem si aspoň lehla. Chvilku před zahájením výstavy mne vzal páneček ještě na procházku a kartáčoval mne. Před náma šla do kruhu 2 prťata, byly kouzelný, taky jsem prý bývala taková malá a panička se rozplývala blahem. Nechápala jsem proč. No a pak jsme šly už na řada my starší. Šel se mnou páneček. Snažila jsem se, ale byla jsem unavená, hladová a moc mne to prostě nebavilo. Bylo nás v kruhu hodně a všechny si nás ten pán prohlížek, musela jsem běhat, potom stát, pak mne celou ošahavál - nestyda, ale držela jsem, i zuby jsem mu ukázala, ale mezi první čtyři jsem se nedostala. Páneček byl trošku zklamaný, ale panička šťastná a dojatá - ona je taková děsná cíťa a já jí proto tak zneužívám :o)) Dostala jsem přesto nejlepší hodnocení co jsem mohla a to VN neboli velmi nadějná, což je podle mě super. Kdo říkal, že chci stát někde na stupni vítězů, ale jesli oni dostali granulky nebo něco, tak to teda joooo, to já teda budu víc cvičit a snažit se. Pánečkovi by udělala radost asi medajle či pohár, ale na tu jsem ještě stejně malinká. To dřív možná složím zkoušky z lovečiny :o)) i když zatím mi voda nic moc neříká, což pánečci nemůžou pochopit, i kalužím se vyhýbám, ale přece se nebudu špinit, ne? ;o) Vždyť do pořádné vody mne ještě ani nevzali, ale já bych do té studené ani nevlezla, vždyť panička se koupe taky jenom v horké..

Byla jsem z toho všeho utahaná a to jsme ještě čekali jak dopadne Chandlerek. Získal výbornou, ale taky bez umístění, jenže jde i zítra, tak se může polepšit. No jo no, je lepší, ale já se taky polepším, slibuju. Pak se za náma byl rozloučit Zdeněk od Bugsyho-brášky a my se šli projít do druhého pavilonu na ostatní pejsky. Tam mi panička koupila moje oblíbené sušenky od Puriny a vyzkoušeli na mne super kartáč, který taky hned vzali i s pivem, doufám, že mi ho taky brzy dají :o)) Pak jsme šli sbalit zpět všechny věci a vykročili konečně k autu. Jenže se pánečci zase zasekli v jiném pavilonu se spoustou dobrot a věcí. To už tak tak šmatlala i panička, ale nedali si říct a pořád jsme se prodírali dál a dál. Jediný dobrý na tom bylo to, že mi koupili další mlsky a krásný nový obojek a vodítko, né že bych z toho měla extra radost, když chodím nejraděj na volno ale pěkný to fakt je a můžu frajeřit. To ještě potom volala teta Zuzka od Draka a Dališka abychom přijeli, ale to už bych vážně nezvládla tak jsme jeli domů. Ještě jsme teda vyložili holky s Bolinkou u vlaku, ani jsem se nestihla pořádně rozloučit, ale prý se za 14 dní zase uvidíme kdesi v lese, tak jsem byla ráda, že můžu spát a jedeme domů.. bylo to fajn, ale příště se chci předtím pořádně vyspat a hlavně ať mi dají aspoň trochu najíst :o))