SILVESTR NA CHALUPĚ V KÁRANICÍCH

V pátek večer ještě o Vánocích zahájila panička velké praní - to já ráda, protože je prádlo rozložené po celé koupelně a mne se v něm nádherně hajá a spinká. V sobotu to pokračovalo a večer začala panička chystat věci. Nechápala jsem co se děje a v neděli ráno už to bylo nějaké vážné, všude plno báglů, které panička balila, nadávala na pánečka, kterej pospával v posteli a dělal nemocnýho a já najednou začala mít strach, že mi někam odjedou, tak jsem se snažila si do jedné tašky také vlézt.

Po poledni konečně páneček také vstal, dal si s paničkou oběd a začal jí pomáhat s balením, chystal auto a já z toho byla děsně nešťastná protože jsem vůbec nevěděla co se děje a kam jedou. No a když mi zabalili i misky na vodu a žrádlo a skoro všechny hračky, tak to už jsem byla ouplně zoufalá a zmatená, dokud nenaložili do auta i mne :o)

Cesta byla vcelku dlouhá, ale já většinou v autě spinkám, jen si občas kontroluji kudy jedeme a jestli tam pánečci oba jsou. Dojeli jsme kamsi potmě a tam jsem poznala novou tetu a strejdu, bylo to tam úžasný, všude zamrzlo bílo jako v pohádce jak říkala panička, no a pak se za mnou přiřítili 2 obrovští jak jsem později zjistila kluci - Drak a Dalian. Hned jsme lítali, řádili a všichni pánečci se smáli.

Celý týden byl super, pořád jsme lítali s klukama po zahradě, protože kdykoliv šel někdo ven, tak já musela jít přece taky na obhlídku a kontrolu, takže jsem i hodně spinkávala abych nabrala síly. Jsem se i těšila, že budu s klukama spávat, ale vždycky je zavřeli do jejich pokojíčku kde měli pelíšek a já spala s pánečkama v pelíšku u nich v pokoji, což bylo taky super, protože jsme byli pořád spolu :o)) No akorát se mi teda moc nelíbílo, že pánečci chodili hrozně pozdě spát a já přitom ustavičném kontrolování nemohla ani pořádně spát, ale oni zase měli radost, že vydržím ráno dlouho v posteli, vždy jsme jen s paničkou vyletěli na zahradu se vyčůrat a pak zase spinkaly :o))

No a pak přišel nějaký slavnostní večer, kdy se chystaly samé dobroty, večer se pánečci hrozně bavily a pak šli chlapi chystat něco ven. Nechápala jsem co se děje a hřála jsem se raději s klukama u kamen - to teplíčko se mi mooooc zalíbilo a hlavně i Drakovi už přestalo trochu vadit, když se jej dotknu, já se prostě potřebuji dotýkat a nikdo to nechápe. No pak pánečci bouchli šampus a šli jsme ven, tam začali odpalovat všelijaké rachejtle, panička mne držela na vodítku prý abych se nelekla a nebála, ale já to chtěla jít za chlapama zkontrolovat, tak mne potom radostně pustila, že když se teda nebojím ať jdu, ale když viděla že se řítím přímo na rachejtle, tak měla strach, aby mne páneček  neodpálil i s něma, ale naštěstí byli všichni opatrní a bylo to moc krásný. Jen jsem nechápala čeho se báli kluci a proč nechtěli jít se mnou ven, když tam byla taková legrace. Pak jsme se všichni objímali a dováděli a bylo to moooc fajn, spát šli pánečci až ráno, ale to já už dávno chrupkala na peřinách malého Mirečka, který usnul v posteli rodičů a bylo mi na těch peřinkách hrooozně fajn :o)) Chvilku si tam za mnou na odpočinek lehla i panička a to bylo tak kráááásné a jelikož jak na Nový rok, tak po celý rok, tak s ní v těch peřinách snad budu ležet celý rok :o)))

V pátek jsme šli úplně všichni na procházku k lesu a pěkně jsme se s klukama vylítali, protože ale paniččina sestra Zuzka byla nemocná, tak jsme to brzy otočili zpátky, ale nevadilo mi to, protože už jsem byla za ten týden taky pěkně utahaná - bylo to náročné. No a v sobotu ráno začali zase všichni balit věci a já byla moc smutná, tak jsme pak s klukama vyběhli na zahradu, najednou je zavřeli do auta, já nechápala co se děje, vždyť jsme se ani nerozloučili a už mne cpali do auta taky a jelo se domů, nikomu se ale nechtělo, tak jsem nechápala, proč tam nemůžeme zůstat napořád, když jsme se tam měli tak dobře. Celou cestu jsem smutně koukala po druhé autě a klucích ;o( a tvářila se uraženě. Pak se zastavilo, všichni lidi někam zmizeli a já ani nemohla za klucima. Potom teda přišla aspoň panička a vzala mne k říčce, ale ani jsme tam nedošli a už volal páneček že jedeme. Pak jsme naštěstí zastavili na nějaké benzince a tam nás s klukama na chvíli vypustili do lesa, tak jsme se mohli aspoň chvíli rozběhnout, pak panička plakala, že se musí všichni rozloučit a mě bylo taky moc smutno a bylo mi takhle těžko ještě celý další týden, takže doufám, že brzy zase někam všichni vyrazíme :o)